„ Ušetríte za psychiatra „ .  Týmto stručným a zároveň vtipným a „trefným“ spôsobom, typickým pre český humor, charakterizuje autor Ivan Kraus  /  nar. 1939 v Prahe/ svoje poviedky.  Či  to vystihol alebo nie , môže posúdiť  každý , kto  prečíta jeho zbierku poviedok Má rodina a jiná  zemětřesení . Ponúkajú obrazy  nekonečných trampôt a patálií veľkej rodiny , ktorej členovia  sú výraznými individualitami . Na ich  pozadí , ale  často aj  v priamom  dianí vystupuje  absurdita  režimov, proti ktorým bol humor jedinou  obranou. Obsah pútavo dopľňajú ilustrácie Adolfa Borna.

Úryvok z poviedky Pan rada z knihy I. Krausa Má rodina a jiná  zemětřesení .

        Jednou, když jsem se pŕipravoval na hodinu zoologie a učil se   zpaměti    , kolik litrů mléka nadojí slávna sovětská kráva Poslušnica II., zaslechl děda čísla  a chtěl vědet, kde jsem  k údajům přišel. Řekl jsem , že  je mám  od  naší učitelky . Děda si poznamenal informace  do svého  zápisníku  a já si myslel,  že to dělá proto, aby mohl  o věci  hovořit   druhého  dne s penzisty  v parku.

Proto jsem byl nesmírne překvapen, když se druhého  dne objevil  ve škole.

Přišel  během vyučování  a učitelka, která měla dojem, že  se jde  ptát na prospěch, mu řekla, aby počkal  do přestávky.

Děda  odmítl čekat. Řekl, že  záležitost  spěchá a nesnese odkladu,  a požádal učitelku ,aby přerušila vyučování. Pak vystoupil  na stupínek a představil se , jak byl zvyklý.

      „ Jsem bývalý rolník- nyní v penzi „ , pravil hlubokým hlasem. Otevřel zápisník, přečetl údaje o litrech mléka a zeptal se učitelky, zda informace pocházejí od ní.

Ta, nemajíc, zřejmě ponetí, oč jde, přisvědčila.

Pak se děda rozhovořil.

Obrátil se ke čtyřiceti spolužákům  sdělil jim, že měl nejvýkonnější  krávy v celém hradeckém  kraji, které patřily k nejlepším v republice. Mluvil o Krávě Stračeně, která dojila  až osmnáct litrů  plnotučného mléka, i o Bětě, která to dotáhla ve svých  nejlepších letech na sedmnáct.  Zmínil se také o krávách v JZD  a o krávách, které viděl kdysi v Rusku, a označil je vesměs za bídné dojnice.

To se už učitelka vzpamatovala, a když  viděla, že sej í  nepodaří dostat dědu z třídy, poslala jednoho spolužáka pro  posilu.

Ředitel se dostavil do třídy zrovna v okamžiku, kdy náš děda končil svou přednášku prohlášením: „ Rus se rýpal  suchou větví v černozemi, když už Američan jezdil na kombajnu! „

„ Čí je to stařec? pltal se přísně.

Přihlásil jsem se a přiznal, že děda je můuj.

Učitelka řekla, že je mi to podobné. O přestávce mi někteří spolužáci  k dědovi blahopřáli. Učitelka však trvala na tom, aby  se matka ihned dostavila do školy.

Tak se stalo, že matka šla do školy poprvé kvůli svému otci.